V zápase v Hostimi se nepodařilo vybrat nějaký extra výkon, někoho, kdo by upoutal pozornost, proto přichází netradiční rozhovor ze zákulisí A-týmu.

Zdravím Vás u dalšího rozhovoru. Tentokrát netradičně... Vyzpovídali jsme hráče, který vinou zranění už dlouho nehrál. Svoje dojmy a svůj pohled nám řekne Michal Horák alias Horis- Lukaku

Michale jsme rádi, že sis na nás udělal čas a můžeme se tě zeptat na některé otázky. Takže začneme tou nejzákladnější. Jaký je aktuálně tvůj zdravotní stav?

Všechny Vás zdravím. Zdravotní stav ? Momentálně jsem se dostal do stádia, kdy už můžu v celku normálně chodit. Sice to pořád pobolívá, např. ze schodů a z kopce, ale dá se to zvládnout. Řeknu Vám, je to hrozný šmatlat 6 týdnů o berlích😄

Popiš nám jaké si vlastně měl zranění a jak to probíhalo?

Zhruba po 3 dnech objíždění doktorů jsem dostal konečně závěr. Řekli mi: “ No hele, buď máš urvaný meniskus a nebo utržený přední křížový vaz.” Každopádně ten den jsem musel ještě na operaci. Po probrání z narkózy jsem si řekl, že už to mám za sebou. Stále jsem nevěděl, co se mnou vlastně je, co mi operovali, “no snad to byl meniskus” jsem si pořád říkal. Ovšem pravda byla jiná. Přišel za mnou primář, ptal se mne, jak se mám a tady ty klasický otázky. Zeptal jsem se ho, co se vlastně dělo, jaké bylo mé zranění. Tak z části, trochu i s úsměvem, mi řekl, že jsem měl prasklý meniskus. Než jsem se stihl trochu zaradovat, dodal ještě, ale ten křížových vaz máš utržený taky. V tu chvíli mi neuvěřitelně zatrnulo, jeho pohled u odpovědi mi bohatě stačil k tomu, abych poznal, že je to hodně špatný. Ležel jsem v nemocnic 3 dny a když jsem měl odcházet domů, stavil se za mnou ještě, aby mi řekl, co se teda teď bude dít. V tu dobu už tam se mnou byla maminka, která pro mě přijela. A právě s ní si o tom všem povídal, moc jsem tomu nerozuměl, ale že budu muset na plastiku, tudíž další operaci, jsem pochopil. Čekal jsem na ni 3 měsíce, než jsem pořádně rozhýbal koleno po první operaci. Teď už mám koleno kompletně spravené a snad už bude jen dobře.

Jak dlouhá bude ještě rekonvalescence a kdy by ses měl vrátit do tréninku?

Celková rekonvalescence je asi 13 měsíců. Už mám za sebou skoro půl roku a nezvládám to😄 Nejradši bych napsal, že trénovat začnu co nejdřív, ale bohužel. Nejdřív kdy snad budu moct aspoň zlehka, bude Únor/Březen příštího roku.

Jak probíhá tvoje rekonvalescence a jaký je plán po tom, když si opět začal chodit?

Snažím se samozřejmě co nejdřív dostat zpátky. Rehabilitace jsem odřekl, protože jsem po první operaci chodil, a pomohlo mi to jen k tomu, abych koleno napnul bez bolesti. To jsem zvládl v pohodlí domova stejnými cviky. Zkouším jezdit na rotopedu a pomalu přidávat i nějakou tu zátěž. Při poslední kontrole jsem dostal svolení na plavání prsou a znaku + jezdit na normálním kole bez zátěže po rovinách. Většina tomu nebude sice věřit, co jsem teď napsal, ale je to tak😄

Jaká byla tvoje slova po tom, co se ti to zranění stalo?

Abych byl upřímný, slušné zrovna nebyly😄 Pamatuji si to přímo doslova. Při pádu na zem, poté už bolestivém ležení, jsem říkal: “ Kurva! To není možný, proč zase já.” Bylo mi hned jasný, že to nebude žádný bolístko na týden. Když mě kluci odnesli na nosítkách na lajnu, prohlásil jsem: “zase 10 kg nahoře. “ Nic už jsem pak ani neříkal, to nastalo totiž modlení, aby to nic hrozného nebylo.

Změnil by si něco před zraněním a dalo se tomu vlastně předejít?

Dle mého tomu předejít nešlo. Stalo se to hrozně rychle a ke všemu ještě jsem si to udělal sám. Vracel jsem se do obrany pomoci klukům při soupeřově protiútoku. Když jsem hráče doběhl a chtěl jej odstavit od míče, tak mi uhnul. Při došlapu přišla bolest a obrovské křupnutí.

Teď se týmu daří tak jak se ti na to kouká a jak moc tě mrzí, že nemůžeš být na hřišti?

Je to super, hrajeme dobrý fotbal. Posily skvěle zapadly do kolektivu i do sestavy. Jsem moc rád, že se klukům daří. Samozřejmě mě to moc mrzí, že nemohu pomoct na hřišti. Jezdím alespoň na každý zápas, ať hrajeme venku nebo doma, a jdu si sednout za zbytkem týmu na střídačku. Tam zažívám super emoce, který mi pomáhají zůstat pořád součástí týmu.

Když máš teď pauzu, jak vlastně trávíš svůj volný čas?

Abych pravdu řekl, i když jsem student, moc volného času nemám😄 Ale nejvíc se snažím pomáhat doma. Dělám různé práce, většinou to co je potřeba nebo co holky nechtějí/nezvládnou. Mé drahé tchýni ulehčuji také práci tím, když místo ní všechno co je potřeba objezdím. Je to různé, ve většině případů zboží do hospody. Zbytek času věnuji svému návratu na hřiště.

Michale i když si ještě mladý, prodělal si už spoustu operací. Co ti vlastně dává sílu a energii znovu začít hrát fotbal?

No je to asi jediný sport, který mi tak nějak šel. A samozřejmě nejvíce bavil. Docela rychle jsem se chytl a šlo mi to od doby, co jsem začal. Postupem času se z toho stalo něco víc, občas jsem býval i radši na hřišti mezi spoluhráči, než někde s klukama nebo holkama. Byla to taková moje druhá rodina. Samozřejmě s tím doma nikdo nesouhlasí, abych pořád hrál. Po každým zranění jsem si ale i já říkal, že už hrát nebudu, že mi to za to nestojí. Ale většinou po týdnu až dvou jsem se oklepal, a chtěl co nejdřív zase hrát😄

Zranění tě vyřadilo na dlouhou dobu mimo. Dokážeš si představit, že bys toto měl ještě někdy celé absolvovat a být tak dlouhou dobu znovu zraněný?

Už bych to znovu asi nezvládl. Jak jsem říkal, mám za sebou 5 měsíců, a už teď to nezvládám. Nedokážu si to představit, třeba to stejné znovu, zbláznil bych se😄 Proto se snažím a budu snažit, aby se už žádný zranění nestaly. Doufám, že ani stará zranění se neobnoví.

Vím, že to je pouze odhadem a všechno záleží na tom, jak se léčba bude vyvíjet, ale kdy by ses mohl zapojit do plného tréninku?

To nedokážu říct přesně. Pokud vše půjde tak jak má a nebudou žádné komplikace, mohl bych začít naplno Duben/Květen.

Teď na hody se hraje netradičně v sobotu ráno, kdy moc diváků nechodí, ale jelikož se hraje v sobotu ráno, tak to má speciální atmosféru, tak jak vzpomínáš na tyto zápasy, a na který třeba konkrétní si vzpomeneš?

Mám moc rád hodové zápasy. Nejlepší bylo, když jsem hrál ještě za žáky. Věděl jsem totiž, že před námi hráli naši chlapi a zůstali se dívat na nás. Bylo mi 14 let, hráli jsme s Horními Kounicemi. Tuším, že jsme slavili výhru 8:1 a já dal 4 góly. Dostal od spousty chlapů pochvalu za skvělý zápas. Nejhorší byl však Hevlín, naspeedovaný motorky a náš zaparkovaný autobus ve vápně. Trenér vymyslel, že budeme hrát na jednoho útočníka a samozřejmě jsem to vychytal😄 Takhle jsem asi nikdy nesprintoval dlouho bez balónu.

Poslední otázkou bych se tě zeptal, na co se nejvíc těšíš při svém návratu a jak si vlastně svůj návrat představuješ a chtěl bys, aby to probíhalo a vyvíjelo se?

Svůj návrat ? No očekávám nějaké obrovské choreo, jako třeba, “ Vítej zpět vycházející slunce! “ nebo něco podobného. No a pokud utrhnu něco z kapesného, tak klukům zpříjemním některý pátek po tréninku.

Michale děkujeme, že sis na nás udělal čas a doufáme, že tě brzy uvidíme běhat po trávníku a přejeme ti, ať ti drží zdraví a zranění se ti vyhýbají.

Já děkuji, že jsem se mohl podělit o mé zranění a snad už bylo poslední no😄 Nevěšte hlavy! Miláček davu, Casanova, prdelka Míša Lukaku se s vámi loučí a těší se zpět !

Rozhovor připravil David Erkol