Naše sestava:

Brankář: Nejedlý Radim
Obránci: Obrlík Michal, Bartoník Denis, Vespalec Daniel, Smíšovský Jakub
Útočníci: Urban Michal, Tručka Jan, Novotný Martin, Pelc Šimon

Hráno 1x15 minut

Zápasy:
MK/Rakšice 0-2 FK Znojmo
MK/Rakšice 0-2 Novosedly
MK/Rakšice 0-7 Pohořelice
MK/Rakšice 4-2 Vojkovice                 Obrlík Michal 2, Pelc Šimon, Urban Michal
MK/Rakšice 0-5 Ivančice

Konečně umístění: 5. místo

Zhodnocení:

I starší se dočkali většího turnaje. Tento turnaj nám měl ukázat naše nedostatky, oproti krajským týmům. Sešli jsme se takřka všichni až na zraněného Vítě. V úvodním zápase proti Znojmu jsme hráli velmi vyrovnaný zápas. Zodpovědně jsme bránili a měli jsme jistotu v brance, kterou střežil Radim. Naše šance se rodily jen těžko. Do jediné šance se dostal pouze Urbec, ale střela orazítkovala z boku tyč. Po malé teči při střele Znojma, zahrávali roh a mojí chybou jsme inkasovali první branku zápasu, kdy jsem špatně vystřídal naší obranu a soupeř chybu ihned využil. I nadále jsme byli pod tlakem, ale střely soupeře byly nepřesné. Po mírném náporu na konci utkání chytil Radim míč mimo území a po chybě ve zdi jsme inkasovali podruhé. Nutno podotknout, že sehrát zápas se Znojmem později, byli bychom více vyrovnanějším soupeřem. V dalším zápase jsme narazili na Novosedly. Opět vyrovnané utkání rozhodly maličkosti. Naše 2 šance jsme nedokázali využít, zato soupeř obě dokázal ztrestat. V dalším utkání jsme se střetli s Pohořelicemi. Tento zápas skončil nešťastně nejen pro nás, ale i pro Martina, který při úniku na branku byl scvaknut do kleští 2 bránícími hráči a po tomto souboji udělal salto a při dopadu si zlomil klíční kost v ramenním kloubu. Bylo to za stavu 0:2. Po tomto zákroku nebyl nepochopitelně vyloučen domácí hráč a obdržel pouze žlutou kartu s tím, že to klidně může udělat znovu, aby byl vyloučen. To nás rozhodilo a nedokázali jsme si plnit žádné bránící úkoly a soupeř si na nás smlsnul. Krutá prohra, ale naprosto zasloužená, možná i ještě milosrdná. Pohořelice byly naprostá hovada, a zákroky které dělali, byly naprosto nepochopitelné. V zápase s Ivančicemi padly 2 červené karty, na obou stranách 1, přičemž Ivančickým brankář za úmyslné hraní rukou mimo vápno, za to Pohořelický za nevybíravý skluz, kterým dosti prošlápl Ivančického hráče. Nejen tento zákrok byl za hranicemi. Tento zápas byl hodně emotivní, neboť nejprve Pohořelice 2:0 vedly, poté měly 30 vteřin výhodu powerplay, o kterou se připravily již zmiňovaným zákrokem.  Následovala hra 3 na 3, po níž se začaly dít na palubovce nevídané věci. O tom, jak se během minuty může otočit skóre zápasu, by Vám domácí mohli vyprávět. Všechny 3 góly Ivančicím Pohořelice namazali a rázem prohrávali 3:2. Konečné skóre tohoto vypjatého zápasu bylo 4:2. Musím říct, že i přes velmi tvrdý agresivní futsal mohli diváci vidět velmi pohledné fotbalové akce, za které by se nemuseli stydět ani chlapi. Ale zpátky k nám. V dalším zápase jsme narazili na Vojkovice. Ještě před zápasem se udělalo špatně Denisovi, který už do žádného zápasu nezasáhl a předčasně odjel domů. Po několika proslovech jsme konečně všichni začali plnit svoje úkoly a ba co víc, dokázali jsme si přihrát, podržet míč a konečně vstřelit nějaké góly. Naši první branku dal Šimon, kdy obešel obránce a špičkou poslal míč za záda brankáře. Další branku přidal tvrdou placírkou Obrc z přímáku, poté co brankář chytil míč mimo území. Po tomto výsledku jsme se nechali mírně unést a soupeř po našich chybách srovnal na 2:2, ale tentokrát jsme to byly my, a dokázali jsme zvrátit tento zápas v náš prospěch. Nejprve svou 2. branku v zápase dal Obrc, kdy při úniku placírkou obstřelil brankáře a poté stejnou branku na konci utkání dal Urbec. Musím říct, že výhra byla jednoznačně zasloužená a konečně jsem mohl být spokojen s předvedenou hrou. Tento zápas se povedl Šimonovi, který dokázal podržet míč, udělat kličku a přesnou přihrávkou přenášet hru. Do posledního zápasu proti Ivančicím jsme šli s tím, že Ivančice skončí první a my nebudeme poslední, neboť Vojkovice v posledním zápase si připsali jediný bod, za remízu se Znojmem. Hned v úvodu utkání jsme ale utrpěli další ztrátu. Urbec uklouzl na míči a natáhl si tříslo, takže jsme zápas dohrávali s jediným hráčem na střídání, proti nejfotbalovějšímu týmu. O tom jsme se přesvědčili celý zápas, kdy nás soupeř mačkal na naší půlce a takřka nám nepůjčil balón. Prohra 0:5 byla milosrdná, neboť spoustu šancí dokázal Radim pochytat nebo naše obrana ukopat do autů. Přeci jen jsme si, ale něco odvezli, a to Radim, který obdržel sošku za nejlepšího brankáře turnaje a potvrdil jen to, že naše brankářská základna je velice slušná a pomyšlení na to, že jsme na obou turnajích obdržely tyto sošky, je jediným pozitivem. Tento turnaj nám ukázal největší rozdíl mezi námi a týmy z vyšších soutěží. Všechno pramení z toho, že nemáme zájem o tréninky. Mohli jsme vidět, že největším problémem je, že si neumíme přihrát, nabízet se, kombinovat. Bohužel to se sezením doma na zadku a zájmem o fotbal nikdy nenaučíme. Jelikož máme spoustu zraněných hráčů, čeká nás v pátek poslední trénink v hale. Momentálně máme 17 hráčů a hned 7 je zraněných (Urban, Musil, Wieder, Novotný, Janíček, Kropát, Ďuračka).  Další týden začneme výběhy a tréninky, buď na štěrku v MK, nebo za tribunou v Rakšicích.