Hrušovany nad Jevišovkou - FC Rakšice
3 - 4 ( 2 - 0 )
Sestavy: Vavroušek Tomáš
Čech Pavel Stadler David Hrubý František Sobotka Jiří
Obrlík Michal Fiala Jan Hrubý Jan Elederová Kateřina
Štolpa Jakub Sviták Jan
Střídající hokejově: Sobotková Nela, Pečer Marek Jan, Pečerová Viktorie,
Mitura Zdeněk, Stadler Jiří.
Branky: 5. min David Stadler (vlastní) 1-0, 15. min Pražák 2-0,
36. min Jakub Štolpa 2-1, 37. min Lisý 3-1,
53. min David Stadler 3-2, 67. min David Stadler 3-3,
69. min Jakub Štolpa 3-4.
Komentář:
Po sobotním obědě jsme jeli změřit síly na hřiště Hrušovan, posledního soupeře, s kterým jsme na jaře ještě nehráli. A od příštího týdne už budou postupně na řadě všechny odvety. Hrušovanské žáky si pamatujeme z loňské sezóny, kdy skončili 5 bodů a 3 pozice před námi a Okresní soutěž vyhráli. Takže bylo zřejmé, že nás s vyspělým domácím výběrem zase nečeká nic snadného. My jsme ale přicestovali také kompletní. Na rozdíl od minulého zápasu bylo tentokrát připraveno všech našich 8 starších žáků, perfektně doplněných mladými dravci z rakšické líhně. Oba celky měly navíc před vzájemným zápasem na kontě shodně 6 bodů za 2 výhry a 2 prohry, takže o motivaci bylo více než postaráno.
Na začátek utkání jsme zkusili sestavu trochu přeskládat, Honza H. začal na svém oblíbeném postu krajního záložníka a doprostřed se vedle kapitána Honzy F. postavil Míša. Po necelých 10 minutách jsme se ale znovu přesvědčili, že bude lepší sestavu vrátit do zaběhlých kolejí. V té době už jsme prohrávali. Domácí do zápasu vlétli a v 5. minutě rozehráli nebezpečný rohový kop. Na pěkný centr však vyskočil jen náš kanonýr David a nechytatelnou hlavičkou na zadní tyč vlastní brány otevřel skóre 1:0. V 15. minutě domácí kopali další roh. David se k balonu tentokrát nehrnul, místo toho vypustil osobní souboj a nechal zakončovat zcela volného Pražáka 2:0. To už jsme Davida radši vytáhli dopředu, aby byl chvíli nebezpečný také pro soupeřovu bránu. To by ale nesměl kromě žáků a dorostenců na tréninku den před zápasem prohánět ještě chlapy. Téměř celý první poločas tak pouze odkulhal s tím, že se stejně bude radši šetřit na dorost. Ale také naše další, zejména ofenzivní opory, byly v prvním poločase úplně bez šťávy. Takže domácí hru v klidu kontrolovali a dvougólová poločasová ztráta pro nás byla ještě milosrdná.
O přestávce jsme Davida polili živou vodou s tím, že druhý poločas odmaká. Znovu jsme si vysvětlili, že naše cesta v této soutěži vede přes přímočarost a jednoduchost. A že tady balit rozhodně nic nehodláme! Hned po rozehrávce teda David zkusil poslat Kubovi pas za obranu. Kuba se prodral až k zakončení a v současné střelecké formě mu tam prostě padne i žochla doprostřed brány 2:1. Hned vzápětí nás ale nohama na zem vrátil po přímočarém kontru, tentokrát v podání domácích, Lisý 3:1. Třetí branka hrušovanské znovu uklidnila, domácí tým si udržel míč na kopačkách, vytvářel si brankové šance a zápas s přehledem kontroloval. V této klíčové fázi utkání nás nad vodou držela skvělá defenzíva, v čele s Tomem v bráně. Protože čtvrtá inkasovaná branka by zápas definitivně zlomila. A že také domácí pár tutovek zahodili. Na druhé straně se toho před hrušovanským brankářem moc nedělo. Všechny naše útočné pokusy výborně řešila kompaktní domácí obrana. Z letargie nás na chvíli vytrhnul David, který v 53. minutě po naší ojedinělé akci nezazmatkoval, s míčem doběhl až k bráně a střelou k levé tyči vykřesal naději na body 3:2. Domácí trochu znervózněli, přesto ale zůstávali pány na hřišti. Deset minut před koncem se proto dopředu vytáhl i Honza F. a začaly se dít věci. V 67. minutě nás totiž do hry definitivně vrátil domácí stoper, který míč posunul jen k Davidovi. A ten už se podobné situace naučil řešit chladnokrevně – doběhnu s míčem do vápna, zvednu hlavu, „Kde máš volno?“ a 3:3. Našeho kapitána jsme ve velké euforii samozřejmě ihned stáhli zpátky dozadu, remízu bychom brali všema deseti. Jenže v předposlední minutě utkání se kolem opařených soupeřových beků znovu prohnal zázračně vyléčený, kulhavkou již netrpící David a celou akci ještě vyšperkoval přihrávkou na volného Kuby, jenž číhal na malém vápně. Kuba si míč ještě stopnul, aby ho následně poslal do opuštěné klece a definitivně tak připomněl, že fotbal někdy skutečně nemá logiku 3:4. Ale hlavně, že se vždycky vyplatí bojovat až do konce!