Minulou neděli náš dlouhý sled po sobě jdoucích venkovních zápasů pokračoval v Olbramovicích. Poslední celek tabulky jsme nechtěli podcenit a místo absentujícího Karla Dvořáka nastoupil vzadu Honza. Nutno dodat, že zejména domácí desítka nám v první půli na naší levé straně udělala párkrát pěkný vítr. Na druhé straně hřiště nám sice na kopačkách výrazným způsobem narůstalo držení míče, do výhodných pozic jsme se však dlouho nedostávali. V první dvacetiminutovce byl naším nejaktivnějším hráčem Hoja, o kterém se jeho o dvě hlavy vyššímu strážci bude ještě nějakou dobu zdát. A po Honzikově klasice: „Pojď sem, kam jdeš?“, housle, zasekávačka, housle to určitě nebudou sladké sny. Do vápna nabíhající spoluhráči se však dlouhého centru na zadní tyč od nejmenšího hráče na hřišti kupodivu nedočkali. Do první tutovky zápasu se tak dostal až Kuba, který přebral příhru za obranu, ale v jasné pozici trefil tyč. Ve 24. minutě jsme přeci jen otevřeli skóre, zásluhou Davidova trestňáku pod břevno talentovaného, leč ještě prťavého brankáře domácích 0:1. To byla po hříchu jediná naše povedená střela z dálky za celý zápas. O 2 minuty později se trefil Lukáš, který dostal na levé straně nádhernou přihrávku, v samostatném úniku zakončil přesně k tyči 0:2 a udělal tak tečku za prvním, v ofenzivě rozhodně ne povedeným poločasem, kdy především Kuby nechali spoluhráči běhat bez balonu.

Také ve druhé půli jsme se dlouho nemohli prosadit, přestože už se hrálo jen na jednu bránu. Na to se nemohl dívat Ondra v naší svatyni, v 50. minutě vyběhl s míčem až k půlícímu kruhu a přesným dlouhým pasem našel Honzu, který svůj únik proměnil 0:3. Ondra dobře věděl, co dělá, protože podle předchozí domluvy už se do brány nevracel, přepustil tam místo Frantovi a zůstal na hrotu. Poté se dvakrát trefil Kuba po pěkné spolupráci s Honzou, bratranec na bratrance 0:4 a 0:5. Na závěr se ještě prosadil Ondra, který vepředu bojoval jako lev a k asistenci a 50 minutám čistého konta si připsal vytouženou trefu na 0:6.